V červenci se vzduch v Římě ani nepohne a dlažební kostky sampietrini sálají horkem až do večera. Kdo se prochází městem v poledne, rychle se naučí dvě věci: vyhledávat stíny budov a bedlivě naslouchat zvuku tekoucí vody. Zapomeňte na monumentální barokní fontány, u kterých se mačkají davy turistů se selfie tyčemi. Řeč bude o malých čtvrťových kašnách, které Římané využívají po generace k doplňování lahví a chlazení zápěstí. Tato veřejná vodovodní síť zajišťuje čerstvou vodu pro každého. Funguje už od konce devatenáctého století a v nejteplejších měsících roku je to doslova spása.
Mapa pítek nasoni a červencová žízeň
První obranou proti červencovému dusnu je tmavý litinový sloupek vysoký jen něco přes metr. Říká se mu nasone (velký nos) kvůli zahnuté trubce, ze které nepřetržitě teče studená voda. Její teplota je vždycky skvělá, protože přitéká podzemním potrubím přímo z Apenin. V Římě jich najdete téměř dva tisíce a narazit na nějaký je obvykle otázka několika kroků. První nasone nechal v roce 1874 nainstalovat starosta Luigi Pianciani a měl tři kohoutky ve tvaru dračí hlavy. Pár těchto historických kousků stále funguje, například na Piazza della Rotonda přímo před Pantheonem.
Mnoho turistů dělá tu chybu, že si u nelegálních prodejců kolem Kolosea kupuje teplou balenou vodu v plastu. Přitom stačí popojít padesát metrů dál a narazíte na bezplatné pítko. Abyste se při pití nepostříkali, stačí prstem ucpat hlavní spodní otvor. Voda pak vystříkne malým otvorem na horní straně trubky přímo do úst. Pokud si chcete naplánovat trasu a nezůstat na suchu, můžete se podívat na doporučené trasy římskými ulicemi. Tyto doporučené trasy vám pomohou najít místa k odpočinku dřív, než začne slunce pálit naplno.
Čtvrťové fontány od Pietra Lombardiho
Ve dvacátých letech dvacátého století se vedení města rozhodlo, že litinová pítka jsou sice praktická, ale pro historické centrum až moc obyčejná. Architekt Pietro Lombardi proto dostal za úkol navrhnout sérii uměleckých travertinových fontánek, které by odkazovaly na historii nebo tradiční řemesla jednotlivých městských čtvrtí.
Moje nejoblíbenější stojí ve Via degli Staderari, jen kousek od Piazza Navona. Jmenuje se Fontana dei Libri (Fontána knih) a je vestavěná přímo do zdi. Zobrazuje jelení hlavu, což je symbol čtvrti Sant'Eustachio, obklopenou čtyřmi starými knihami na kamenných policích. Z knih vytékají čtyři malé pramínky vody do půlkruhových nádrží. Vždycky se tu zastavím, když mám cestu kolem. Voda je ledová a na rozdíl od velkých fontán se tu nikdy nestojí fronta.
Nedaleko odtud, blízko Piazza Venezia, najdete na malém náměstíčku Piazza San Marco fontánu Fontana della Pigna. Má tvar stylizované borovicové šišky usazené na věnci z listů, ze které voda stéká do dvou nádržek při zemi. Pokud vás zajímá pozadí těchto městských prvků, můžete si přečíst o historii čtvrti Pigna a jejích symbolech a zjistit, jak tato drobná umělecká díla vznikala pro potřeby kolemjdoucích.
Těchto fontánek je celkem devět a každá z nich odráží charakter své čtvrti, jako třeba fontána s ovocnými koši v Trastevere nebo s kormidly ve čtvrti Ripa. Pro ty, kteří chtějí vyrazit na tematickou procházku mimo klasické turistické trasy, doporučuji projít si tento přehled čtvrtí a fontán. Objevíte tak detaily, které většina spěchajících návštěvníků úplně přehlédne.
Bezplatný chládek v renesančních nádvořích
Když teploměr vyšplhá nad pětatřicítku, kamenné zdi renesančních paláců nabízejí nečekanou úlevu. Mnohé z těchto budov ukrývají obrovská vnitřní nádvoří, která fungují jako přirozená klimatizace. Vzduch uvnitř bývá často o tři až čtyři stupně chladnější než na ulici.
Skvělým příkladem je nádvoří paláce Palazzo Mattei di Giove na rohu ulic Via dei Funari a Via Caetani. Hlavní brána bývá přes den otevřená. Po vstupu se ocitnete na čtyřhranném dvoře, jehož stěny zdobí římské busty a kamenné sarkofágy vsazené přímo do zdiva. Je to tiché místo, kam turisté téměř nechodí a kde hluk ulice úplně utichne. Můžete se tu na deset minut posadit na kamenné schody ve stínu, číst si nebo si naplánovat další program. Neplatí se žádné vstupné, stačí jen vejít s respektem a potichu, protože v paláci sídlí úřady a historické instituce. Dalším skvělým a bezplatně přístupným místem je nádvoří Palazzo Altemps kousek od Piazza Navona, kde renesanční lodžie poskytuje stín i v tom největším poledním žáru.
Jak se vyhnout frontám na Aventinu
Dalším veřejným tajemstvím, které už vlastně žádným tajemstvím není, je slavná klíčová dírka v bráně rezidence Maltézských rytířů na vrcholku kopce Aventin. Každý ví, že když se do ní podíváte, uvidíte kopuli baziliky svatého Petra dokonale zarámovanou v aleji zastřižených stromů.
Červencová realita je ale taková, že abyste se do té dírky vůbec podívali, budete muset vystát nekonečnou frontu na přímém slunci na Piazza dei Cavalieri di Malta, kde není ani kousek stínu. Moje rada zní: frontu u klíčové dírky úplně vynechejte a jděte raději do sousední Pomerančové zahrady (Giardino degli Aranci). Výhled na kopuli a římské střechy je odtud stejně krásný. Pokud sem dorazíte kolem osmé večer, kdy slunce začíná zapadat a vzduch je konečně dýchatelný, osvěží vás příjemný vánek od Tibery. Je to nejlepší chvíle, jak si užít město z výšky bez stresu z organizovaných skupin, které sem vozí autobusy. Navíc hned u vchodu do zahrady stojí další historická kašna, Fontana del Mascherone, kde si můžete doplnit lahev, než se usadíte ke sledování západu slunce.